Narodil jsem se v Jihlavě, kde jsem prožil čtvrtstoletí :-)

V současné době bydlím na samotě u lesa poblíž Dobrušky a jsem zde šťastný.

Od malička jsem hodně cvičil, závodně plaval, jezdil na kole, běhal, v pubertě chodil do posilovny.

Současně mě od mala zajímalo duchovno, což pro mě bylo vždy obtížné, protože to nikoho z okolí nezajímalo.

V pubertě jsem se dostal k buddhismu, a protože byla svoboda, objevila se i duchovní literatura, hltal jsem knihy o buddhismu.

Jednou jsem si koupil knihu o józe, potože se mi líbila fotka na obalu, kde byli pružní jogíni. Kniha zůstala v šuplíku asi 15 let...

...až když jsem měl rodinu, hodně práce, malé děti, tělo začalo bolet a protestovat, a cítil jsem potřebu velké změny - tělesné i duševní, vzpomněl jsem si na knihu o józe a začal cvičit. Během pár týdnů cvičení mi bylo tak dobře, tělesně i duševně, že jsem se rozhodl, že budu cvičit pro veřejnost. V roce 20014/15 jsem si udělal kurz jógy u Českého svazu jógy v Praze (manželé Knaislovi), a začal cvičit v Dobrušce.

Mezi tím jsem si udělal řadu kurzů, workshopů a retreatů, které mě ujistili, že jdu správnou cestou. Něšlo ale o rozumové uspokojení, šlo o bytostný pocit pohody, harmonie, sdílení, spojení, proud krásné energie, který jsem znal z dětství, než nastoupila k vládě hlava a rozum. Od té doby vnímám život více pocitově, srdcem, protože hlava mi nikdy štěstí nepřinesla (naopak vytvářela a vytváří problémy a strachy).

Buddhismus a praxe jógy mi ukázali, že štěstí je možné, že je v nás, že jsme se s ním narodili, že ho nejde ztratit, jenom jsme ho zapomněli, zanesli prachem starostí, myšlenek, tužeb, přání, názorů vnějších i vnitřních autorit.

Při cvičení, při meditaci, při zklidnění, cítím tyto okamžiky radosti a harmonie, které jsou zde pořád, jenom se jim otevřít. Cvičení a meditace pomáhá očistit se od nánosů zážitků a emocí, být zase čistý a nevinný v přítomnosti.

Moje vize ( jak dnes říkají mladí - sen, za kterým si jdu) je cvičit jógu bez omezení čar na mapě (kterým lidé říkají hranice), získávat a předávat vědomosti a znalosti o tom, jak uvést v harmonii tělo, ducha, univerzum, jak žít šťastně a plně v tomto světě, bez žádostí a tužeb (které vytváří rozpor), a současně umět přijímat vše, co život přináší ( i když je to někdy obtížné). Jak objevit a realizovat náš potenciál, který máme každý unikátní, a jak ho naplit. Protože pokud má někdo talent na psaní básní, a dělá účetní, asi v životě nebude šťastný. Nebát se a jít za svým snem, třeba pomalu, po krůčcích, ale srdce nám dá vědět, že jdeme správně. Třeba že to může znít směšně a hloupě, stát si za svým snem, přijímat sám sebe na 100% tahového, jaký jsem.

Ale současně nebrat věci moc vážně, umět se zasmát, umět se přizpůsobit, a třeba i změnit názor, pokud se někam posuneme...